Až do moderního průmyslové věku bylo nezbytným požadavkem, aby lidské oděvy vydržely co nejdéle a mohly vznikat z přirozených materiálů, které byly jako jediné dostupné. Vrátit se to snaží projekt MYM-eco Martiny Benešové.

Oděv jako skládačka

"Soustřeďuji se na udržitelnou módu, která je cyklická, přírodní, etická a ekologická," říká Martina, "Jde o minimalistický přístup střihu oděvu jež je zároveň bezodpadový a kde může vyniknout krása přírodních materiálů jako je len, konopí, bambus, ramie a další."

Tomuto konceptu se ve zkratce říká "cirkulární oděv", což znamená, že jej můžete bez obav recyklovat anebo případně dokonce kompostovat. Je totiž vyroben zcela z přírodního materiálu bez jakýchkoliv dalších součástí, jako jsou plastové či kovové komponenty.

"Cirkulární přírodní oděv nedevastuje přírodu a nepodporuje produkci materiálu, který naše země nedokáže rozložit ve volné přírodě," popisuje Martina.

Dobrý návrh střihu je dle ní velmi důležitý, protože minimalizuje odpad při vzniku. S úctou proto přistupuje ke kvalitnímu materiálu a nechává oděv vyznít ve své minimalistické velkoformátovosti.

"Střih musí být samozřejmě funkční, ale zároveň vymyšlen tak, aby se využil celý jeho materiálový potenciál," popisuje Martina, "Je to jako skládačka, která nakonec do sebe zapadne a oděv funguje."

Různé materiály přitom nabízejí různé možnosti udržitelnosti. Například len je velmi houževnatý a stálý materiál – čím déle jej budete nosit, tím bude vlákno měkčí a materiál se bude přizpůsobovat vašemu tělu. V létě bude chladit a v zimě hřát.

Naproti tomu u ramie je délka nošení závislá třeba i na faktoru lesku vlákna. Čím déle je materiál používán tím je lesklejší, navíc odolává plísním. Ramie jako materiál se stává pevnějším když je ve vodě a v teplých dnech příjemně chladí. Je tak ideální na léto k vodě a podobně.

"Z hlediska stálosti oděvu samozřejmě záleží na péči, kterou danému oděvu dáváme, a jak jej nosíme," říká Martina, "Přírodní materiály se nemusí prát tak často, protože jsou prodyšné a reagují tak na naší tělesnou teplotu. Proto se stává, že se přepírá často jen lokálně, a po delší době v pračce, ale na malé otáčky."

Kvalita vs. kvantita

Masové pojetí oděvů naproti tomu využívá často nekvalitní syntetické nebo směsové materiály a dost často ve velmi malé gramáži. Oděv začne být po pár vyprání průsvitnější nehledě na to, že se nám může měnit jeho tvar v návaznosti na nedostatečnou vysráženost vlákna.

"Je zde i velké riziko reziduí a zbytkových chemikálií obsažených ve vlákně při jeho barvení, a následné úpravě oděvů. Což se vám při certifikovaných materiálech nemůže stát," říká Martina. Jak dlouho ale taková příprava oděvu, který vydrží, vlastně trvá?

Celková realizace oděvu jako prvotního prototypu s vybráním vhodného materiálu a střihu je podle Martiny rozhodně náročná a sofistikovaná záležitost. U pomalé módy se ale nikam nespěchá.

"Je pro mě důležitý zdroj a původ materiálu, protože potřebuji aby podléhal patřičné certifikaci. A samozřejmě promyslet design bez odpadu taky chvíli trvá," říká Martina, "Postupem let praxe ale už vím odkud eticky, ekologicky a přinejlepším i lokálně čerpat materiál a jak řešit základní konstrukční bezodpadový design aby vše fungovalo v symbióze s přírodou."

V konečném důsledku ušití jednoho modelu se prý liší podle celkové náročnosti daného kusu. Většinou ji ale šaty zaberou celý den, kabát i dva nebo tři dny a mikina půl dne. Vše šije zatím sama u sebe v ateliéru na severu Čech. Jedná se tak o lokální a ruční výrobu.

Se svými oděvy ale čas od času vyráží také na Maker Faire informovat lidi o alternativách šetrných k životnímu prostředí v rámci oděvnictví. Ráda tu lidem ukazuje netradiční materiály.

"Lidé si tak mohou na omak vyzkoušet jaký je rozdíl mezi lnem, kukuřičným vláknem nebo bambusem," říká Martina, "Mohou se dozvědět že existuje vlákno z mořských řas nebo banánu a vše si osahat."

Jejím cílem je, aby si lidé uvědomili, že bavlna je přežitek, který devastuje naší krajinu a životní prostředí. Součástí prezentace je i lehce vzdělávací panel, který shrnuje pojem pomalé módy v kontrastu s masovou nadprodukcí a otroctvím třetího světa.

"A samozřejmě ukázka mé tvorby, kterou si lidé mohou vyzkoušet a popřípadě zakoupit či objednat zakázkovou tvorbu," dodává Martina.

Zájem o svět

K zájmu o udržitelnou módu ji přivedla současná témata aplikované ekologie. Oděvní průmysl je druhým největším znečišťovatelem naší planety. Když si Martina uvědomila důsledky a směřování komerčního vzniku a nadprodukce oděvů, rozhodla se vydat jinou cestou. Šetrně přistupovat k naší planetě i tělu samotného zákazníka. Prozkoumat všechna úskalí a vyvarovat se chyb, které kritizuji a se kterými nesouhlasím. Vznikla tak vášeň k udržitelné módě která trvá už 4 roky.

"Poslední dobou se o udržitelnosti hodně hovoří. Zejména z hlediska životního prostředí a vyčerpatelných zdrojů ropy a uhlí je to velké téma. Je to bohužel fakt, který ovlivňuje chtě nechtě nás všechny," říká Martina, "Oděv vždy nějakým způsobem odrážel nebo reflektoval dobu. Pevně doufám, že mladí designéři budou přistupovat zodpovědně ke svým projektům a budou se dívat na nově vznikající design ze širší perspektivy a né podle přímky rychle-levně ale kvalitně-dobře."